První článek od táty! O tom, jak se daří Svatovavřineckému u nás v Žabčicích

Nikdy by mě nenapadlo, že mi táta napíše na blog článek a ono hle, je tu! Tak si počtěte, jak se u nás v Žabčicích daří odrůdě Svatovavřinecké. Sem tam jsou v závorkách mé komentáře, které jsem si nemohla odpustit 😊. A nezapomeňte pak přečíst i mé P.S. Bavte se!

První praktické setkání s odrůdou Svatovavřinecké jsem absolvoval v roce 1978, kdy jsme s rodiči poprvé sklízeli panenské hrozny z vinohradu vysázeného 1.5.1976. Musím přiznat, že v té době mi červené víno nechutnalo, upřednostňoval jsem totiž aromatická bílá vína.

K Vavřinci jsem neměl vztah, patřil mezi mnou trošku opovrhované odrůdy. Vše pramenilo z postupně získávaných zkušeností jak ve vinici, tak i sklepě…

Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století (vlastně tisíciletí… zní to děsivě) nebyla k vinohradům zdaleka tak příznivá, jak období po roce 2 000. Svatovavřinecké silně zmrzalo v tuhých zimách kvůli svým děleným hlavním očkám. Následně pak vyrašila pouze podočka a nadočka nebo dokonce spící očka ze stařiny, která nenesla žádné nebo mizerné hrozny. Úrody tedy byly poměrně nízké. Taky se tehdy hodně hnojilo a to Vavřinec nesnáší. No a když už nezmrznul, měl silné tendence ke sprchnutí bobulí. Zejména v případě, že byl naštěpovaný na nevhodnou podnož.

„Špičkové“ cukernatosti té doby byly na úrovni 17° ČNM (český normovaný moštoměr), což spolu s tehdejší reduktivní a na síření bohatou technologií výroby vína modelovalo drsná a kyselá vína. Ta byla plná kyseliny jablečné (ve víně dělá ostrý vjem) a aby byla pitelná, musela dlouho ležet.

„Sám sebe se ptám, jak je vůbec možné, že se pro mě během let stalo Svatovavřinecké nejoblíbenější a podle mne také nejvhodnější modrou odrůdou do naší lokality Žabčic?“

Odpověď se zdá jasná… Prostředí pro růst a vývoj révy se za poslední desítku let změnilo dramaticky rychle. Teploty se zvedly jak v létě, tak i v zimě. V mírných zimách téměř nedochází k vymrzání oček. Horká a slunečná léta zajišťují v očkách diferenciaci zárodků hroznů na příští roky v nebývalé míře (pro nás běžné občany: když je teplo a slunko, hrozny v dalším roce mají velkou šanci mít parádní násadu). Hrozny vyzrávají na výborné cukernatosti (o kterých se nám kdysi ani nesnilo), regulací listové plochy a násady hroznů si dle stanoveného data sklizně dokáže vinař připravit takovou surovinu pro budoucí víno, jakou si přeje. Tj. vinař ovlivní nejen obsah cukrů, ale i kyselin, barviv, aromatických látek atd. Je zkrátka mnohokrát lepší agrotechnika keře, jak bývalo zvykem.

Ruku v ruce s teplem a sluncem jde ale velký výpar vody z půdy a stále častější sucho, stejně jako nevhodně rozložené srážky, které v posledních letech přišly v období sklizně hroznů (a takový šrumec a paniku vážně vinaři nechtějí a nepotřebují). Je to totiž velký problém.

A máme tu i další nešvar související s oteplováním. Vinohradníky od roku 2 000 začíná zle zužovat náhlé odumírání révových keřů, způsobené dřevokaznými houbami tzv. „ESCA“. Ta je novodobou metlou našich vinic. Stoupá také napadení virovými chorobami, zejména stolburem, který roznáší převážně křísi a hmyz, kterým se v neošetřovaných vinicích insekticidy dobře daří.

Při všech těchto změnách se mi jeví Svatovavřinecké jako žabčická jednička v modrých odrůdách. Je za popsaných podmínek ve štěrkovém podloží žabčických čtvrtohorních teras prototypem téměř dokonalé odrůdy, která s touto polohou velmi dobře souzní, samozřejmě se to týká kvalitních klonových materiálů.

A ještě shrnutí toho, proč se k nám Vavřinec tak hodí:

• V mírných zimách nezmrzají očka, v tuhých zimách nezmrzá ve dřevě a keře tak mají i nějakou úrodu.
• Vlivem vysokého přídělu slunce diferencuje v očkách velkou násadu hroznů.
• Je to relativně raná odrůda a velmi dobře hospodaří s vodou. I v nejsušších štěrkových polohách jsou v době sklizně hrozny nalité tak, jako kdyby sucho nebylo.
• Hrozny bývají krásně vyzrálé a mají dobrý poměr kyselin, což je pak znát ve výsledném víně.
• Ani v suchých letech nemá problémy s intenzitou růstu a s vyzrálostí dřeva.

Svatovavřinecké je burgundskou odrůdou, která se výborně hodí na naturální technologii výroby vín. Příznivě reaguje na zpracování bez síření, dlouhou maceraci, batonážování na jemných kalech a dlouhou dobu ležení na lahvi. Důkazem toho je i náš letošní úspěch z koštu svatého Floriána, kdy náš Vavřinec 2015 vyhrál šampiona všech zúčastněných červených vín.

Svatovavřinecké dokáže odměnit vinaře plností touto cestou vyrobeného vína, vysokým extrakterm, sytou karmínovou barvou, ve vůni pak nádechem švestkových povidel, ostružin a dlouhou perzistencí chuti v ústech.

Radek

P.S. od Ivči:

U nás ve sklepě má Vavřinec svůj speciální sud, ve kterém je tato odrůda už snad přes 40 let. Táta se vždycky směje, že kdyby tam nalil vodu, vyteče z toho sudu Vavřinec 😊.

V posledních dvou letech máme Vavřinec i v novém barikovém sudu ze středně páleného amerického dubu. Ten vínu dodává parádní vanilkovou až kokosovou chuť i vůni. No ke grilovanému hovězímu nebo krkovičce je to jedna báseň!