KVEVRI víno – po jeho stopách napříč Gruzií

Už pár dní se dojímám nad zážitky a fotografiemi z naší první expedice do Gruzie, kam jsme se vydali na výpravu po stopách starodávných kvevri vín. Bylo to v roce 2018. Byl to rok, kdy už jsme doma v zemi měli dvě malé kvevri nádoby a už v nich ležel KVEVRI Ryzlink rýnský a KVEVRI Tramín červený & Veltlín zelený. A my se s tátou pídili po informacích o výrobě kvevri vín a každého gruzínského vinaře zahrnuli miliony otázek. Bylo to pro nás poprvé a řešili jsme třeba základní otázky toho, jak ten rmut vůbec z kvevri nádob dostat anebo jak nádobu správně ošetřit, aby vydržela do dalšího naplnění bez úhony.

Gruzie mi přirostla k srdci. Lidé, i když nemají mnoho, jsou pohostinní, nesmírně laskaví a vždy nás přivítali s otevřeným srdcem, náručí a úsměvem – a to i když jsme měli 4 hodiny zpoždění. Chci se tam vracet každý rok, ale letošní letenku si v současné situaci nejspíš pověsím na nástěnku. Nevadí, Gruzie nám neuteče a já vás aspoň touto cestou zvu na online výlet po této krásné zemi.

První setkání s KVEVRI vínem ve vinařství Sandra Milorava – Vinařství Marani Milorauli

Nevěřte ničemu. Hlavně ne předpovědi počasí, která říká, že v dubnu je v Gruzii příjemné jaro. Hned po příletu do Tbilisi mě zaskočila příšerná zima, která se mě pustila až po pár panácích čači, kterou nám nalil vitální tatínek od Sandra po příjezdu do jejich domu v Telavi, hlavního město Kachetie (východní část Gruzie).

Čaca je pálenka ze slupek hroznů, které zbyly z kvevri. V Gruzii jí začíná den a končí každá ochutnávka vína.

Rodinné vinařství Sandro Milorava – Marani Milorauli

První den byl náročný. Cestovali jsme celou noc, do domu Sandra dorazili asi v 6 ráno a kolem 9 už jsme vyráželi na první výpravu naší expedice. Před tím jsme stihli bohatou snídani, několik panáků a prohlídku prostoru, kde má Sandro kvevriny. Pak jsme celí natěšení a nedočkaví sedli do našeho minibusu a měli slinu na první ochutnávku. Místo toho jsme však namířili k prvním památkám v okolí. Eh. Někteří z nás (ano, hlavně já) mírně skřípali zubama, ale ve finále to byla krásná místa. Jenže já za žádným chrámem nedojela, že.

Gruzie je země plná nádherných chrámů

Nakonec jsme se dostali celí žízniví do prvního vinařství Shumi, Tsinandali. Toto vinařství nepatří k těm malým a rodinným a mělo to pro nás být srovnání toho, jak to vypadá ve velkém provozu a potom doma u malovinařů. Asi vás nepřekvapí, že do velkých vinařství mě to už netáhne 😊. Byla jsem hladová a k vínu neměli ani suchý chleba. Dokážete si představit, jak jsem byla naladěná a těšila se zpátky k Sandrovi na večeři a jeho degustaci.

Po návratu nás čekal stůl plný dobrot, které pro nás připravila Sandrova rodina, úžasná degustace vín a vždy dobře naladěný děda s čačou v ruce. Díky tomuto prvnímu večeru vzniklo heslo: „Znovu a lépe“, jehož význam znají pouze zasvěcení.

Den druhý a jeden z mých favoritů Vakho Khutsaidze, Vinařství GVino

Vakho je mladý a nadějný vinař. Zamilovala jsem se u něj. Kdo čeká, že do něj, mýlí se. I když táta se nejednou snažil mě tam některému vinaři nechat a prodat mě za pár nádob kvevri. Nepovedlo se mu to :-D. Možná to není k smíchu, vím.

Moje srdce si zde získaly sušené meruňky! Na dvorku má tato rodina obrovskou meruňku, ze které suší dokonalý a učiněný zázrak. Žádné přeslazené blemcy, které koupíte tady v obchodě. Nedá se to popsat. Táta zde propadl sušenému kaki.  

Sušené ovoce a oříšky. To je to, co sedí kvevri vínům jako prdel na hrnec. Stejně tak místní specialita Čurčchela. Já masožrout se na to vrhla v domnění, že je to sušený salám. Není. Je to tradiční slaďárna, lískové nebo jiné oříšky, obalené v koncentrované hroznové šťávě.

Úžasné sušené meruňky, kaki a vína od mlaďocha Vakha

U Vakha jsme se zdrželi mírně déle, než jsme chtěli. Cestou do dalšího vinařství jsme si dali chrámovou pauzu. Byla zde zrovna svatba, dojala jsem se a jeli jsme na další parádní místo.

„Život na zámku“ v podání vinařství Babaneuris Winery

Přemýšleli jste někdy nad tím, že všechno prodáte a začnete se věnovat tomu, co milujete? Tento muž to dokázal. Prodal všechny své majetky, přestěhoval se se ženou o velký kus Gruzie dál, koupil vinohrad a postavil zámek (tak jsme toto místo pracovně nazvali). A mimo jiné dělá boží vína. Mým favoritem bylo Mtsvane z roku 2016. Tady jsem si i dokázala představit, že mě táta zanechá a prodá. Ale tento fešák je už ulovený, dámy. Škoda.

Takový život na zámku bych si dokázala představit žít.

Nevěřila bych, že ještě po tomto vydatném dni dokážeme něco pojíst a popít. Ale dokázali jsme.

Autentická večeře u Giorgi Aladashvili v Ruispiri Biodynamic Winery

Dojedeme na místo. Je tu vyhlídka na nově vysázený vinohrad. Kvevri nádoby se válí jedna tam, dalších deset vedle v houští. Slunce zapadá a já tu vidím jen malou rozbořenou dřevěnou boudu. Ptám se na toalety. Jojo, ty jsou vzadu, ale není tam světlo. Vydám se kolem vinohradu a říkám si, kam nás to proboha jen dovezli?!

Vracím se zpátky a nevím, kam ostatní šli. Nejsem na blond a tak strkám hlavu do dveří od boudy a nestačím se divit. Vevnitř svítí svíčky, hoří kamna a stůl je plný dobrot. Sedám si k polorozbitému oknu, hážu si přes záda deku a začínám chápat autenticitu tohoto místa. Giorgi je biodynamik. V polorozpadené budce dělá nezapomenutelné zážitky. Bez elektřiny, bez postřiků, bez vymožeností dnešní doby. Pozval tři místní chlapce, kteří během jídla hrají a zpívají tradiční písně. Talent z nich stříká na všechny strany a já tu atmosféru hltám celou svou duší. Po večeři si jdeme ještě zazpívat k táboráku, ochutnáme místní čaču a jedeme spát.

Tady těch lásek bylo víc. Ale jednu jsem si zamilovala natolik, že se mnou jela zpátky do ČR. A to ty talíře!

Při plánování letošního výletu mě zamrzelo, že už se toto místo stalo natolik velkou turistickou atrakcí, že Giorgi zavedl elektřinu a udělal to zde turistům modernější a líbivé. A pro mě už tím pádem nezajímavé.

Ráno nás čekalo překvapení v podobě degustace v malém domácím pivovaru Gia Alkhanaidze v Telavi. Taková hostina hned po ránu! Pan majitel a zároveň pivovarník byl nervózní, protože prý nalít pivo Čechům je pro něj velká zkouška. U mě to zvládl na výbornou a na pivo do jeho podniku si určitě zajděte.

Srovnat hladinu tříslovin a kyselinek pivem opravdu bodlo.

Před hospůdkou jsem se objala s obrovským více jak stoletým stromem a jelo se dál. Víte, těch vinařství a zastávek v chrámech bylo nespočet. Každý den jsme projeli dvě až tři vinařství a kdybych vám popisovala všechna, zvednete mi míru setrvání čtenáře na webu :-D. Procestovali jsme Gruzii z východu na západ, ochutnali snad všechny podstatné odrůdy vín a viděli život na chudých vesnicích i ve městech.

Jedno vinařství vám však ještě musím ukázat z blízka. Je to moje nejoblíbenější vinařství Gruzie, které jsem navštívila. A místo, kde jsem ochutnala to nejlepší Saperavi světa. Bylo to Saperavi z roku 2017 z vinařství Papari Valley.

Top Saperavi z vinařství Papari Valley

Vinařství Papari Valley bylo kdesi mimo civilizaci. Náš minibus by po cestě zapadl takže pan vinař pro nás musel dojet obrovským jeepem, do kterého jsme se nasáčkovali a jeli blátivou krajinou až k jeho vinohradům a domečku (ano, tušíte správně, jméno si už po těch dvou letech nepamatuju). V něm žije a zároveň vyrábí víno. Pan majitel se celý život živil jako obchodník s vínem po celém světě a na důchod se rozhodl, že si vybuduje malé vinařství. Jeho vína mají styl a grády. A to takové, že jeho vína už jsou prodaná nebo zamluvená v okamžiku, kdy je teprve dává do kvevrin. Jejejej to je sen každého vinaře!

Papari Valley

Toto vinařství je v organickém režimu. Žádné postřiky, žádné herbicidy, žádné stroje. Vše se dělá ručně anebo za pomoci koníků. Koník je i na etiketě. Podle majitele ho namaloval jeho vnuk.

Na Saperavi z roku 2017 nám ukazoval kouzlo. Dopila jsem skleničku inkoustového vína. Když do skleničky nalil vodu, vypadalo to, jako byste v něm měli opět plnohodnotné červené víno. Zázrak! Fakticky to mělo takovou vysokou barvu. My koukali jak vyvoraný myši… Neskutečné! No a zakončení čačou byla už jen třešnička na dortu.

Táta s mistrem vinařem a úžasné vinice v organickém režimu.

Sem se chci vracet pokaždé, když navštívím Gruzii.

Kdo má rád naturální a přírodní víno, Gruzii si zamiluje. Stejně jako jsem si ji zamilovala já. Moc se těším, až se zase podívám za mými oblíbenými vinaři a poznám zase nějaké nové. Hned jak to bude možné, vezmeme Gruzii zase útokem!

Suché, NEFILTROVANÉ víno z Gruzinských nádob KVEVRI. Toto víno…

Zvláštní kategorií na článek by mohly být právě místní chrámy a hlavně gruzínské jídlo! Protože druhé patro z talířů a misek na stole jsem zde viděla poprvé. A to byly plné.

Střípky z místní kuchyně. A ty lilky plněné ořechovou nádivkou s česnekem. Ach!

Mějte se krásně a držte se v těchto nelehkých chvílích. Ideálně kolem krku nebo ramen, za ruce, v objetí svých nejbližších anebo alespoň hrdla dobrého naturálního vína 😉.

Vaše Ivča

P.S. já těch fotek mám stovky, tak vám tu ještě dolů nějaké posdílím, ju?

Malé rodinné vinařství na vesnici
Irakli Zumbadze, vinařství Chalabriani, Akura
Jedna monumentální stavba vedle druhé.
Boží města, boží nábytek, boží nádobí, boží KVEVRI nádoby všude, kam se podíváš.
Iva Měřínská
Jsem dcera vinaře a milovnice vína. Na stránce našeho malého rodinného vinařství vám chci ukázat, jaký život žije naše víno, než doputuje do vaší skleničky. Příběh našeho vinařství si přečtěte zde >> Rádi byste ochutnali víno vyrobené netradiční cestou, pořídili nevšední dárek pro blízké nebo si prostě jen užili pohodu s lahví dobrého vína? Nemusíte chodit po vinotékách a ptát se na rady personálu. Napište mi nebo zavolejte a spolu vybereme to pravé víno pro vás :-).
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů