Příběh KVEVRI Tramínu ze Starých vinohradů vysázených roku 1976

Pamatujete na článek o našich svačinách v našem prvním vinohradu? Jak to všechno začalo? Dnes vám povyprávím, jak se tento vinohrad sázel a pár legrácek, které jsme v něm zažili 😊.

Je 1. května roku 1976. Venku krásně svítí sluníčko a táta se brzy ráno místo na prvomájový průvod do Mikulova vydává k nám na kopec. Zrovna se tu zakládají nové vinice ve viniční trati Staré vinohrady. V Mikulově ho čekají s vlaječkou. I když je sobota, mávat se musí a na střední vinařské škole ve Valticích je pár pohlavárů, kterým na tom obzvlášť záleží.

Na střední školu se táta dostával těžko, politické čachry byly složité, však víte. Doma měli pocit, že si nikdo nevšimne, že zrovna Měřiňákova vlaječka v průvodu chybí. Netušící, jaký z toho bude průser, volí svoji cestu a s babičkou, dědem, tetama a švagry jde sázet svůj vinohrad. V 16 letech a jakej už to byl rebel!

Takto se sbíralo kdysi. Vlevo na vozíku, ten vysmátý člověk se zástěrou, to je náš Toník, který smetl tátovi kačenku do hnoje 😀

Den předem si se švagry vykopali rýčem díry na každou sazenici. Vinohrad nebyl velký, tenkrát jedna rodina směla mít jen 10 arů. Vyšlo to na 10 řádků se 180 cm meziřadím, spon byl metrový. Sazenice byly klasicky naložené v roztoku z kravěnců, sázely se ručně. Odrůdy jsou vysázené ve vinohradě zrcadlově pro strýčka příhodu (kdyby měli přijít o půlku vinohradu, tak aby rodině zbyly všechny odrůdy). Vysazovalo se Svatovavřinecké, Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Sauvignon (ten omylem, protože jim ve školce spletli sazenice) a Tramín červený.

Na svačinu se sedlo do trávy, vytáhlo se čerstvé pečivo a pořádně naležené tvarůžky. Limonád a piva ještě ve starých bachratých lahvích bylo dostatek. Krásná rodinná idylka, kterou si dokážu živě představit.

Jen ve Valticích jistí zaujatí lidé dost zuřili. V pondělí táta dorazil do školy a na stole se před ním objevilo vyloučení ze studia. A to nebyla sranda. Naštěstí i tenkrát se našli féroví a rozumní lidé. Jedním z nich byl tehdejší předseda místního družstva (JZD). Vydal se osobně na školu a vedení vysvětlil, že táta byl mávat s průvodem u nás, protože patřil do kádrové rezervy. Uf. Ve škole museli ustoupit a táta mohl dostudovat. Neuvěřitelné. Jak málo stačilo k tomu, aby člověku zničili životní představy a plány. Dneska už si snad můžu dovolit tuto milosrdnou lež odhalit a být za ni vděčná. Velký dík tam nahoru, předsedo!

Takto sbíráme Tramín dnes

Od toho prvního máje se za těch 44 let událo ve vincku mnoho. Pobavila mě storka o tom, proč na druhém řádku visí kačenka. Každý se na nich učil bruslit, alespoň za dob mých rodičů a v mém mládí. Taková ta bruslička, kterou přivážeš řemínkem k jakékoliv botě a děcko na nich pajdá po ledě. Jedna nám visí na drátěnce. Je tátova. To náš Toník (dědečkův bratr) pečlivě zametal dvorek. Co mu přišlo pod smeták, to skončilo v hnoji, který se jednou za čas vyvážel na pola a do vinohradů. Před pár lety, když táta kultivoval vinohrad pod Hrázkou (ten na Starých vinohradech), tak ji dostal po letech zase na povrch, pověsil na drátěnku a šel dál. Přijde mi to vtipný a vždycky, když ji potkám, si na Toníka vzpomenu.

Je tam! Kačenka na drátěnce 😀

Anebo další příběh, který vás asi nepobaví tak, jak mě. Směju se, i když o tom jen píšu. Já a sestra. Totální puberta. Bylo mi asi 15 a bylo vinobraní. My jsme se jako vždy loudaly na řádku, protože se nám nechtělo sbírat, drbaly jsme, už ani nevím o čem. No jednoduše víc nám jely huby než ruce. Do toho naše máma, která zuřila, když nás takto viděla, na nás začala cosi volat z kraje řádku: „heeej, sem póóóď!“ Ta živá a nasraná gestikulace rukou, kdy na nás mávala, ať už laskavě jdeme, protože to ostatní dodělali, nás dostala do kolen.

My se svalily v řádku jak dvě uřehtaný kozy a smály se vlastní mámě. Dokážete si představit, jak byste supěli v pozici rodiče? Já dnes už jo a to ani nejsem rodič… I přesto doteď, když sbíráme na starým vincku, na ni vždy zavoláme: „sem póóóď!“. Je to už tradice. Dřív se pokaždé vytočila. Teď po tolika letech se nad tím i pousměje. Dokonce jsem se snažila nalákat letos Oliho, nicméně zatím nespolupracuje. Ale to přijde! Jen je potřeba naposlouchat ten správný tón v hlase a dikci :-D.

A příběh tramínu? Dřív ho táta dělával jako bílé víno. Já nemám moc ráda aromatická bílá vína jako jsou muškáty, tramíny, iršai atd. a táta také ne. Takže postupem času začal tramín „padat“ do větších celků, ve kterých se ztratil a nedělali jsme ho odrůdově. Až v roce 2017, kdy jsme zakládali první vína v KVEVRI nádobách jsme si na tramín zase vzpomněli a udělali z něj cuvé s Veltlínem. Tato kombinace se velmi dobře osvědčila.

Výroba KVEVRI tramínu

Tramín je pro oranžová vína jak stvořený a z našich odrůd si troufám říct je jednou z nejvhodnějších. V roce 2018 se nám podařilo do nejmenší KVEVRI dát pouze Tramín červený z těchto 44 let starých vinic. Půl roku leželo víno v kvevri nádobě na slupkách. Od nalahvování uběhlo více jak půl roku a my vám ho dnes představujeme.

Po otevření vás dostane svoji ohromnou vůní. Najdete v ní tóny pomerančů a mandarinek, čerstvé máty. Cítíte šťavnatost bobulek. V chuti je tříslovina, mírná kyselinka, která postupem času v lahvi ještě zaleží. Tento rok jsme ho přihlásili ještě jako mlaďocha do soutěže Co chutná mladým. Mlaďoši mají speciální kategorii pro naturální vína s minimem síry. Náš Tramín získal zlatou medaili a jen o 3 desetinky nám unikla hlava Honzy Stávka v podobě Nemedaile. Škoda, tady by se vyjímala! Ale máme ještě jedno víno, které tuto hlavičku dostane! Juchů! Napovím, že ho můžete najít ve vínech červených ;-).

Suché, NEFILTROVANÉ víno z Gruzinských nádob KVEVRI. Na první…

Miluju tuto podobu a tvář Tramínu. U bílých vín z něj nedostanete to, co v něm je. Proto už vždy půjde náš Tramín do země. A miluju tento starý vinohrad. Hlavně na jaře, kdy celý obroste hluchavkama, jejichž vůně je omračující a nezapomenutelná, kolem bzučí včelky… Zde dokáže být člověk tady a teď. Vděčný a rád.

Nechte si chutnat!

Vaše do Tramínu zamilovaná Ivuš

Hele a nahoře na lahvi se se mnou blikl pavouček 😀

Iva Měřínská
Jsem dcera vinaře a milovnice vína. Na stránce našeho malého rodinného vinařství vám chci ukázat, jaký život žije naše víno, než doputuje do vaší skleničky. Příběh našeho vinařství si přečtěte zde >> Rádi byste ochutnali víno vyrobené netradiční cestou, pořídili nevšední dárek pro blízké nebo si prostě jen užili pohodu s lahví dobrého vína? Nemusíte chodit po vinotékách a ptát se na rady personálu. Napište mi nebo zavolejte a spolu vybereme to pravé víno pro vás :-).
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů