Cesta bobule z vinohradu do sklepa – nakoukněte pod pokličku pravého vinobraní

Co se vám vybaví, když se řekne vinobraní? Přeplněné ulice Mikulova, Znojma nebo jiné velké vinařské velmoci? Muzikanti, spousta stánků s burčákem a dobrého jídla. Zábava a plno opilých lidí. Hm?

Dnes vám chci ukázat, jak vypadá pravé vinobraní ve vinařské rodině. Burčák, dobré jídlo i zábava nechybí. A popravdě… na konci dne se může stát, že je nás pár veselejších 😊. Proto se začtěte do tohoto mírně edukativního článku, abyste věděli, jak to na takovém vinobraní chodívá.

Všichni víme, že ráno začíná den. Proto se vždy na sklepě krásně přivítáme a rozproudíme krev v žilách malou štamprlí.  Potom je potřeba si říct, co nás dnes čeká – jakou odrůdu budeme sbírat, jak to ve vinohradu vypadá a hlavně musí zaznít památeční věta:

A prosím vás, ty nůžky si celý den hlídejte! Nedávejte je do kýblů, ať se nám nedostanou do vozíku. To bychom byli v …

Vy víte, kde 🙂

Poté se odebereme do vinohradu, kde probíhá krátké zaškolení. Kdo neví, co je martiňák a jak se pozná, jde na něj mrknout do řádku. V posledních letech se u nás rozmohl takový nešvar. A to, že naprší do zralých hroznů.. To se fakt nehodí a i když keře provzdušňujeme odlistěním, docela tu na severu bojujeme s tím, že hrozny bývají nahnilé a poďobané od hmyzu. Pak bobulky na keři octovatí a když jsou takto postižené, nesmí se do vína dostat za žádnou cenu.

Takže výklad o tom, jak se pozná ošklivá hniloba, kterou preparujeme ven od chtěné plísně šedé (botrytidy), je dost intenzivní a probíhá ve vícero kolech. Letos jsme si dali obzvlášť záležet na tom, aby se do vozíku dostaly jenom zdravé bobule! Hlavně u oranžových vín je nutné to ohlídat, když víno leží až půl roku na slupkách.

Jak nám jde sbírání rychle, záleží i na tom, jakou odrůdu sbíráme. Třeba u Neuburského aby člověk stopku pohledal! Kolikrát ustřihnout hrozen je pěkná věda. Zase některé modré odrůdy jako je Frankovka nebo Vavřinec, se sbírají výborně a bývají to hrozny za odměnu. Taky je důležitý, jakou násadu hroznů táta ve vinohradu nechá. Platí, že čím míň hroznů na keři, tím by měl být hrozen kvalitnější. Říkám BY MĚL, protože to není zase až tak jednoduché vychytat tu správnou míru zatížení keře.

No zase tak do vinohradnictví zabíhat nebudu 😊. Po prvním nasbíraném vozíku nás čeká svačina a s ní mámina tradiční a bezkonkurenční škvarková pomazánka, makovec a vinobrací vánočka. K tomu táta vytáhne čerstvý burčák. Mezitím, co hosté hodují, se jde mlet. Co dopoledne posbíráme, musíme totiž zase z vozíku dostat ven (kdysi jsme sbírali do beden a to byla pro chlapy těžká dřina, to tahat ručně). Dnes už je technika jinde a pro malé vinařství je hydraulický vozík se šnekem velkým pomocníkem.

Když půjdeme po stopách bobule: z vozíku se šnekem se dostanou hrozny do mlýnku (mlýnkoodstopkovač), kde se bobule oddělí od třapiny a jemně se pomele mezi válci. Odtud jde rmuťákem (rmutové čerpadlo) buď:

• do kádě (modré odrůdy, které budou ležet na slupkách několik týdnů)
• rovnou do lisu (u bílých odrůd, kde se může nechat naležet rmut až den ve vakuu anebo se rovnou lisuje)
• do kvevri anebo sudu na oranžády (z nich budou oranžová vína, která leží na rmutu/slupkách až půl roku)

Po jídle zase zpátky hurá do vinohradu na nějakou modrou odrůdu.

Bílé odrůdy se totiž sbírají ráno, dokud jsou studené, modré odrůdy se dají sbírat i za teplého počasí.

Na konci dne si uděláme pohodu u grilovaných kuřátek. Nikdy nezapomeneme na náš hlas komety, který už na nás dohlíží shora a jehož grilovaní ptáci byli mimořádní. Ale kuřata u nás i tak zůstala tradicí a myslím, že každému po odvedené práci bodnou (já teda po zbytek roku grilované kuře nejím už :-D).

No a jsme na konci dne! Posbírané bobule jsou ve sklepě, pomocníci se rozjedou domů a nám s tátou začíná „druhá směna“, kdy se musíme postarat o zpracované hrozny. I z tohoto pohledu možná pramení má láska k oranžovým a červeným vínům, s nimi je totiž v tuto chvíli jednodušší práce, jelikož si je na menší či delší chvíli „odložíme“ do některé z nádob 😊. Ale o tom, jaký je rozdíl ve výrobě bílých, červených, růžových anebo oranžových vín, někdy později… jestli vás to teda zajímá?

Tak jo. Příště, až vás budu zvát na vinobraní, tak se netěšte na ochutnávku v doprovodu cimbálky :-D. Ale srandu tu máme, to zase ne že ne. Není se čeho bát. Věřte mi!

Už se zase začínám těšit na příští rok. Přijdete?

Vaše Ivča