Náš příběh… jak to vše začalo :-)

Jsme malé rodinné vinařství ze severu Velkopavlovické vinařské podoblasti – ze Žabčic. První keř vysázel dědeček v roce 1976. Pět set hlav, na každém řádku a na každém poli jiná odrůda – neskutečný zmatek pro dnešní sběr, ale vše mělo svůj smysl. Víte proč?

Tehdy byla jiná doba. Každý počítal s tím, že může „někdo“ přijít a vzít si na vinici třeba jeden, dva řádky.. možná půlku vinohradu, možná i vinohrad celý. Pro každý případ je jednoduše (nejednoduše?) vinohrad vysázen tak, že na každém řádku najdete skoro každou odrůdu.. Však to znáte, co kdyby…

Když jsem byla malá, pořádalo se obrovské vinobraní – sešla se celá rodina jak z tátovy tak z máminy strany. Spousta lidí, spousta dětí. Děti běhaly, hrály si, my se sestrou jsme poctivě sbíraly. To víte, dcery vinaře. Velká akce, velký stres (dnes mi to připadá úsměvné). Na svačinu jsme si sedli do trávy, rozdělali tvarůžky a zakousli se do čerstvého rohlíku. Měla jsem pocit, že ta práce nikdy neskončí.

A ona neskončila.  Přišlo vysázení našeho prvního vinohradu na Hruškové.  Tenkrát se ještě sázelo ručně a sazenice se máčely v kravském hnoji – puberťačka ségra z toho měla noční můry. Já pak měla noční můry z roznášení chráničů na mladé hlavičky. Sice jsem ještě tenkrát měla kondičku, ale na konci dne jsem fakt už nemohla (a víte jak, „ty dvě“ jen seděly a motaly chrániče.. taková nespravedlnost).

Vinohrad začal plodit a náš malý sklípek za domem už nestačil. A tak se táta s pomocí našeho zedníka, chlapů z rodiny a kamarádů vrhnul na stavbu nového sklepa na kopci za vsí. Já jako dítě byla ze začátku nadšená! Od rána do večera jsem se mohla hrabat v mořském písečku a hledat malé mušle. Zdá se to podivné, ale je to tak – kdysi i u nás bylo očividně moře. Nicméně nadšení mě brzy přešlo… Táta dovezl ohromnou hromadu starých a použitých cihel na stavbu, které jsme jednu po druhé museli čistit. A to prostě nechceš.

Dál šel rok za rokem, ve sklepě proběhlo mnoho oslav narozenin, Vánoc a Silvestrů, degustací „jen tak“ nebo za odměnu za práci a dvě promoce.

A teď? Hlav je podstatně víc. Vinobraní už nezvládneme za jediný víkend a na svačinu nám nestačí pár balení Olomouckých tvarůžků – ty vlastně už ani nemáme na jídelníčku. Nechápu proč.

A jak vypadá vinobraní dnes? Škvarkovka, makovec, vánočka, pepřový salám, překvapivě dostatek piva, burčák a hlavně pár frťanů bílého moku na přivítanou. Spousta práce, spousta zábavy, pár šmiknutých prstů a hlavně do minulého roku to byli úžasní grilovaní ptáci od hlasu Komety. Je to makačka, ale stojí to za to.

Ale pořád je naše vinařství o rodině a o přátelích, bez nich by to nešlo. Celý rok táta tvrdě pracuje ve vinohradu a ve sklepě, aby mohl nám všem dopřát ty super chvíle na vinobraní a posléze při přechutnávání bobulí.

Naše vína jsou dělaná poctivě. Hrozny si sami pěstujeme a staráme se o to, aby vinohrady nebyly přepolozené a hrozny měly optimální zralost. Pracujeme šetrně s oxidem siřičitým. Při výrobě většiny našich vín ho v podstatě vypouštíme :-). Naší vášní se stala oranžová a naturální vína. Před pár lety jsme si přímo z Gruzie nechali dovézt KVEVRI nádoby. Znáte KVEVRI? Ne? Nevadí. Zde si můžete přečíst, co KVEVRI víno je, jak se KVEVRI víno vyrábí, jak se lisuje, jak chutná.

A vůbec nejlepší bude, když ho sami ochutnáte: stačí ho jen hodit do košíku.

Takže vítejte v našem světě, čtěte a hlavně pište, když vás bude cokoliv zajímat nebo budete chtít ochutnat naše vína!

Iva