Když s někým stojím nad kvevri pod naší pergolou a dotyčný do ní kouká poprvé v životě, počítám v duchu, jak dlouho bude trvat, než zazní otázka: „ty hele… a jak to z toho taháte?“ A zazní opravdu pokaždé :-D. Proto vám dnes povyprávím, jak to teda z těch bání zakopaných v zemi vytahujeme. Jak jsme je dostali do země a jak se v nich dělá víno, už totiž víte.
A kde je ochutnat, snad víte taky ;-). Kdyby ne, tak na našem e-shopu.
Lisování kvevri je pro mě nejzábavnější částí výroby tohoto netradičního vína. Proč?
Tak a jdeme do práce. Začneme tím, že se kvevri otevře, očistí se hrdlo a z povrchu se sundají případné pecičky, které nespadly dolů. Pak ochutnáme kvevri z horní vrstvy nádoby. Samotok – víno na povrchu je parádně čisté, má ovocnou aromatiku (u tramínu je to třeba mandarinka a pomeranč), je jemné a šťavnaté. Ve skleničce vypadá velmi fotogenicky, takže následuje fotící maratón (Igčkáři a FBkaři chápou).
Pak přes síto scedíme samotok a vytáhneme ho pomalu čerpadlem. V Gruzii na to používají krásné proutěné scezováky, my teda jedem v nerezu 😊. Po scezení zůstanou v nádobě slupky s pecičkama a ty je potřeba dostat do lisu. Jo, dal by se použít rmuťák (čerpadlo na rmut), ale to by se slupky moc rozšmelcovaly a nedělalo by to dobrotu v chuti vína. Pak přijde na řadu kvevri jóga (jak jsem si to interně nazvala). Ivu vezme kyblík, ponoří hlavu do kvevri a tahá rmut ven do většího kýblu, který si táta odnáší do lisu.
Krásná práce a posilování zádového svalstva :-D. V okamžiku, kdy už délka ruky nestačí a tělo se zastaví v pádu do kvevri o mé pozadí, přijde na řadu klasický moravský žufánek (pro druhou stranu republiky naběračka). Ten máme kutilsky připevněný na násadě od lopaty nebo jiného pracovního nástroje. Vyberu zbytek rmutu a je to! Prostě Morava se nezapře.
V mezidobí během lisování a vydýchávání přetlaku v hlavě samože nezapomínáme ochutnávat dál a dál. Já osobně nejradši piju kvevri s kravských rohů, které jsme si dovezli z Gruzie. Jsou vevnitř povoskované a vínu dodávají ten správný šmrnc. Jinak během lisování se chuť i vůně vína krásně mění tím, jak moc pod tlakem je rmut v lisu. Ze začátku jdou z vína tóny bylinek. Letos jsme v tramínu měli chvilku, kdy víno chutnalo a vonělo meduňkově. Nakonec jdou z peciček třísloviny. Když se dají všechny frakce nakonec dohromady, víno je na začátku nádherně voňavé po ovoci, v chuti cítíte bylinky a tříslovina se ležením zakomponuje a udělá vínu pevné tělo.
Nakonec už jen kvevri vypláchnout a vyčistit, nechat oschnout a „zaletnit“ na další sezónu. Víno v nerezu se v dalších týdnech a měsících připraví na lahvování. Ale to vám ukážu, až budeme lahvovat ty letošní.
Jak vidíte, výroba kvevri vína se obejde bez velkých technických vymožeností. Víno je naturální a mně se líbí to, že na něm pracujeme převážně ručně. Protože krom mlýnku, lisu a čerpadla si vystačíme jen s kyblíkem a žufánkem 😊.
Takže GAUMARJOS a nezapomeňte, že ještě do 17.7.2019 máme akci na naše historicky první kvevri! Ochutnávejte a dejte mi vědět, jaké to bylo 😊.
Ivča