Jak se lahvuje víno plnící linkou

Hurá, letos k nám přijeli kolotočáři! Nebo střelnice? Toto byly první reakce kolemjdoucích lidí, když viděli lahvovací linku na víno, kterou jsme letos využili pro lahvování bílých vín a našeho rosé. Proč? Je to neskutečně rychlé, efektivní, u vín je zajištěná stabilita (víno je mikrobiálně přefiltrováno a na lahve tak nechmatáš tzn. je menší pravděpodobnost, že se tam dostane něco, co nemá) a hlavně, celý den je neskutečná zábava. Pojďte se podívat, jak to vypadá, když se lahvuje strojem a ne rukama (to si necháme na červená vína a KVEVRI vína, která nefiltrujeme a mazlíme se s nimi o poznání déle).

Baví mě, když v 7 hodin ráno začne můj den otázkou: „Ivuš, a ty jsi specialistka dávačka nebo sbíračka?“

Takže pro všechny: já jsem specialistka dávačka. Co to znamená? Stojím na začátku linky a láduju lahve o sto šest, aby nebyly zbytečné díry v plnícím procesu. Jsme tu dva, takže sem tam stihnu udělat fotku, natočit video a hlavně zvládnu okoštovat všechna vína, která jdou do lahve 😊. Kluci od linky obsluhují stroj, víno ve sklepě a dva další pomocníci „specialisti sbírači“ skládají plné lahve do klecí k uskladnění. Neobejdeme se bez vysokozdvižného vozu na skládání palet s lahvemi.

U vín si vybereš, jestli je chceš pod šroubový uzávěr (který zatím v ČR moc lidí nemá rádo, ale třeba v Rakousku najdete pod šroubem červeniska i oranžády) anebo korek. Záleží, jaké víno jde do lahve a co od něj očekáváš. Chceš, aby zůstalo delší dobu svěží a tolik na lahvi nezrálo? Vybereš šroub. Při plnění pod šroub se využívá ošetření dusíkem, takže víno není v takovém kontaktu se vzduchem jako pod korkem a nezraje tak rychle. Ročník 2019 se na bílých vínech docela povedl a mají šanci vyrůst. Do lahve šla Rulanda bílá i šedá, naprosto suchý Sauvignon s nulovým zbytkem cukru, Neuburské, cuvé Veltlínu a Hibernalu a naše rosé ze Svatovavřineckého, které jsme vyrobili proto, aby červené víno dostalo větší grády (jednou vám napíšu, jak a proč roséčka u nás vyrábíme).

Když naopak dáte víno pod korek (jako jsme loni dali můj oblíbený Ryzlink rýnský 2018, který je plný a má krásný meruňkový nádech, hrozny byly totiž lehce botrytické a na víně je to znát), můžete ho nechat ve sklepě opravdu hodně dlouho ležet a zrát. Právě Ryzlink rýnský je na dlouhé ležení úžasný a po letech v lahvi umí udělat neskutečnou parádu. O tom se přesvědčuju, když taháme párkrát do roka z archivu rýňáky z roku 2000. Proto špunt, proto korek.

Když začne hrát z repráků Hanka Zagorová a její „Je naprosto nezbytné, aby nebe blankytné… to je naprosto důležité, abych byla šťastná“, je to tady. Linka je nachystaná, my taky, lahve už netrpělivě cinkají, víno je na startovací čáře v mašině a jde se na to. Palety s lahvemi ubývají o sto šest a koše s plnými lahvemi vzadu jen přibývají.

A když jde na řadu růžovka? To je teprve podívaná.

A jak vypadá celý proces? Lahve poskládají „dávači“ na pás a ty pak jedou na svůj plnící výlet. V první fázi se vypláchnou sterilní vodou a pak se naplní vyfiltrovaným vínem. Nakonec se zavřou a jedou ke „sbíračům“. Takto jednoduché to je! Ručně by nám to trvalo několik dní, tady linka dokáže naplnit až 3 tisíce lahví za hodinu! Wow.

Na ruční plnění už si necháme jenom červená vína, KVEVRI vína a vína oranžová. Ty se totiž nefiltrují a jejich ruční plnění mě hodně těší.

Toť konec našeho dnešního edukativního okénka.

Mějte se krásně a zase za chvíli na čtenou!

Vaše Ivča